• 16 ruských lidových písní v úpravě Antonína Dvořáka pro ženský dvojhlas a klavír
• reprint kritického vydání z roku 1951
• zpěvní text v ruském originále a českém překladu Zdeňka Knittla
Na přání svého přítele, podnikatele a mecenáše Jana Neffa, z jehož podnětu vznikly také Moravské dvojzpěvy, upravil Antonín Dvořák počátkem roku 1883 šestnáct ruských lidových písní vybraných ze sbírky Písně ruského národa, která vyšla roku 1866 v péči petrohradského skladatele, pianisty a nakladatele Matyáše Bernarda (1794–1871) a kterou Dvořák pravděpodobně dostal přímo od Neffa, nadšeného rusofila.
Dvořák se v úpravě 16 písní z této sbírky pro hlas a klavír omezil na to, že k původním melodiím připojil druhý hlas a u některých částečně pozměnil Bernardovu stylizaci klavírního doprovodu (nejvýrazněji v písních č. 6, 14 a 16). Tato úprava svědčí o Dvořákově porozumění pro charakteristický ráz původních písní a nezapře již v té době zcela vyzrálý skladatelův rukopis.
Předkládané vydání je přetiskem kritického vydání z roku 1951 (vydavatelství Orbis) vycházejícího z Dvořákova autografu (Souborné vydání děl Antonína Dvořáka VII/5).
Obsah:
Dvořák Antonín: Povylétla holubice pode strání
Dvořák Antonín: Čím jsem já tě rozhněvala
Dvořák Antonín: Mladá, pěkná krasavice
Dvořák Antonín: Cožpak, můj holoubku
Dvořák Antonín: Zkvétal, zkvétal v máji květ
Dvořák Antonín: Jaro mhou se tmí
Dvořák Antonín: Ach, vy říčky šumivé
Dvořák Antonín: Mladice ty krásná
Dvořák Antonín: Po mátušce, mocné Volze
Dvořák Antonín: Na políčku bříza tam stála
Dvořák Antonín: Vyjdu já si podle říčky
Dvořák Antonín: Na tom našem náměstí
Dvořák Antonín: Já si zasil bez orání
Dvořák Antonín: Oj, ty luční kačko malá
Dvořák Antonín: V poli zrají višně
Dvořák Antonín: Oj, kráče havran černý