Výše uvedené vlastnosti publikace se u autorizované kopie mohou lišit.
Vítězslava Kaprálová (1915-1940), dcera skladatele Václava Kaprála, studovala na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky (skladba) a Zdeňka Chalabaly (dirigování). Ve studiu pokračovala na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka (kompozice) a Václava Talicha (dirigování). Hudební vzdělání završila stipendijním pobytem na Ecole normale de Musique v Paříži, kde byla žačkou Charlese Muncha a současně soukromě studovala kompozici u Bohuslava Martinů. Vedle Novákova vedení, které se ve skladatelčině díle projevilo mnohostranným uplatňováním moravismů v melodice a rytmice, její vývoj silně ovlivnilo francouzské ovzduší kultu vytříbené formy, ze skladatelů pak vedle Martinů rovněž Bartók, Stravinskij a pařížská Šestka. Po invazi německých vojsk do Československa v březnu 1939 se Kaprálová rozhodla zůstat v exilu ve Francii, kde se v Paříži o rok později provdala za spisovatele Jiřího Muchu. Brzy poté však v nemocnici v Montpellier podlehla těžké nemoci. Fragment Concertina pro housle, klarinet a orchestr op. 21 z roku 1939 patří k vrcholu organického vývoje tvorby Kaprálové směrem k výrazově bohaté a současně racionálně ukázněné moderní polyfonii a tektonice. Concertino podle skladatelčiny skici realizovali prof. Miloš Štědroň s prof. Leošem Faltusem, dílo vyšlo ve spolupráci s The Kapralova Society.